Vznik vína je starší, než první písemné památky, avšak předpokládá se, že první vína existovala již při vzniku dávných východních kultur. Důkazů je mnoho. Byly nalezeny v hrobkách a vykopávkách.

První reálně dochované zmínky pochází ze středomoří. Například Féničané víno zmiňují již 1100 let před kristem, Řekové 750 let před kristem.

Středověké řecko víno velice ctilo. Psali o něm básníci, hrály se divadla. Ovšem kvalita vína pravděpodobně nijak závratná nebyla, chuť se „vylepšovala“ bylinkama, kořením, či medem. Některá vína však vydržela velmi dlouho, což naopak o určité kvalitě svědčí.Připomínám, že v té době žádné konzervanty neexistovaly.

K výrobě a skladování vína se používaly 35ti litrové amfory, pouze v Galii a Germanii dřevěné sudy.

Základní kámen francouzského vinařství a vinohradnictví byl položen v prvním a druhém století n.l. Začaly se také vybírat vhodné oblasti pro pěstování.

Poté nastala „doba temna“ kdy byla kultura vína na úpadku. Až po skončení této epochy se v knihách opět začaly objevovat výjevy lidí s číší vína v ruce.

Velký vliv na propagaci vína a vinohradnictví měl císař Karel Veliký, který mimo jiné vydal první vinařské zákony. Mnoho dnes slavných vinic založila církev.

První mezinárodní ochutnávka vín se konala v roce 1224 a zorganizoval ji francouzský král. Účastni byli španělé, němci, kypřané a francouzi. Vítězi se stali vinaři z Kypru.

Víno bylo na největším vzestupu koncem 16.století. Voda ve městech byla mnohdy kontaminovaná, tehdejší pivo se rychle kazilo, proto konzumace relativně levného vína závratně stoupala.

Počátkem 17.století však přišla do Evropy káva, čaj a z Holandska alkohol, který se destiloval z nejlevnějších bílých vín. Do piva se začal přidávat chmel a to ho učinilo trvanlivějším. Také se budovaly vodní systémy s čistou vodou. Vinařství se rázem ocitlo v ohrožení.

Druhá polovina 17.století s objevem skleněné lahve, kdy neznámý vynálezce přidal korkový uzávěr a vývrtku, přinesla obrodu vinařství.

V 19.století se už vína podobala vínům dnešním a jejich obliba stoupala také na americkém kontinentu, zejména pak v Kalifornii, kde se světová vína dělají dodnes.

Vinařství se nevyhýbaly ani choroby. Například mšička „révokaz“ zapříčinila téměř celkovou záhubu vinic.

Obnova vinic se dostavovala velmi pozvolna. Bylo potřeba pečlivě volit odrůdu s přihlédnutím k lokakitě. Racionalizace pěstování a šlechtění bylo cestou, jak vinařství a vinohradnictví zachovat.

Ve 20.století díky Pasteurovým poznatkům přestalo být kvašení záhadou, ale kontrolovaným procesem. Vznikl první institut enologie(nauka o vinařství a vinohradnictví), ovšem americká prohibice a 2.světová válka vinnou kultůru opět přibrzdily.

Moderní éra vína začala v 60.letech 20.století a její budocnost se zaměřila na pestrost výběru. Tato cesta se ukázala být správnou, kdy bylo možno oslovit více konzumentů díky rozmanitosti odrůd. Vína se různí například v aromatičnosti, kyselince atp.

Víno je nádherný a historicky velice významný nápoj, ke kterému je potřeba přistupovat s úctou.Při rozumné konzumaci má nesporné zdravotní účinky a významný společenský vliv.