Každý z nás má matku, otce a každého v životě čeká nějaký osud. Věřte nebo ne, i víno má matku, otce a osud. Za matku vína je považována půda, za otce révový keř a jeho osudem není nic jiného než ročník. Ročník závisí především na tom, jak se vyvíjí počasí.Každý z nás má matku, otce a každého v životě čeká nějaký osud. Věřte nebo ne, i víno má matku, otce a osud. Za matku vína je považována půda, za otce révový keř a jeho osudem není nic jiného než ročník. Ročník závisí především na tom, jak se vyvíjí počasí. Srpen a především září jsou obdobím, které je pro kvalitu ročníku rozhodující. Nejlepší je, když je v září suché a teplé počasí během dnů a v noci o trochu chladněji, ale mrazíky vínu na kvalitě nepřidají, spíš naopak. Právě v září je totiž ve vývoji nejvíce aromatických látek. Je docela běžné, že se v srpnu a v září střídají teplé dny se studenými nocemi. Ale není na tom nic špatného, protože takové počasí je dobré zvlášť pro odrůdy Sauvignon, Müller, Thurgau a Pálava.

Redukce sklizně hroznů se dá provádět dvojím způsobem. Buď přirozeně, nebo nepřirozeně. Možná se vám to zdá vtipné. Hned vám vysvětlím, jak jsem to myslel. Přirozený způsob sklizně spočívá v tom, že v případě velké násady generativních orgánů, se v období, kdy réva kvete nebo jakmile je po květu, hrozny jednoduše vyštípnou. Není na tom nic překvapujícího, když je na podzim chladno a slunce tolik nesvítí. Každého vinaře potěší, má-li na podzim dobrou úrodu hroznů. Jenže někdy je třeba zbavit úrodu určitých látek, například kyseliny jablečné, ještě dřív než opustí vinici. Nebo je naopak zapotřebí, aby se hodnoty hroznu, tedy vlastně cukru v hroznech, posílily. V takovém případě vinaři redukují úrodu v době někdy i dva týdny před sklizní.

Na podzim se vinaři starají o půdu. Ačkoliv se to zdá až neuvěřitelné, podzimní orba se netýká pouze polí, ale také vinic. Dříve se ji provádělo v širokých meziřadích a to takovým způsobem, aby se rozorala celá půda. Je totiž zapotřebí přiorat paty kmenů a zakrýt místo štěpování, aby je nepoškodily v zimě mrazy. S postupem času našly své využití ve velkovýrobě herbicidy. S jejich pomocí se odstraňuje plevel pod keři. Je možné používat i trvalé zatravnění. K tomu je vhodná lipnice luční. Díky tomu pak nemusíte půdu pod keři obdělávat ručně ani výkyvnými sekcemi. Zmíněné výkyvné sekce bývají totiž poměrně poruchové. Oba uvedené způsoby se osvědčily. Pokud je ale bude chtít někdo použít, nebude možné přiorávat půdu ke keřům na podzim. Na pásu půdy pod keři, který nebyl obděláván, dochází k hromadění herbicidních látek. Díky tomu se pak v následujících letech nemusí dávat tak velké množství těchto látek. Herbicidy se zanášejí také do meziřadí. Ale to bohužel není moc účelné. Není však příliš vhodné zahrnovat travnatý porost během zatravnění půdou. Jinak by určitě byly problémy s pozdějším odstraňováním této půdy. Ve vinicích, které jsou obdělávané tímto způsobem, se nezaorávají paty kmenů po mnoho let, přesto však nic nenaznačuje tomu, že by takové vinice byly více poškozené než vinice, které bývají zaorávany. Z toho vyplývá, že v naších oblastech se obejdeme i bez přiorávání půdy ke keřům. Výjimkou, která potvrzuje pravidlo, by snad mohly být jedině vinice nacházející se v nižších polohách. Pro nižší polohy jsou totiž mrazy nebezpečnější. Další výjimku by mohly představovat odrůdy, které jsou obzvlášť náchylné na poškození. Hovoříme zde o jistých velkoplodých stolních odrůdách.

V současné době však vinaři na podzim dávají přednost hloubkovému kypření před přioráváním keřů. Podzimní orba meziřadí, jejíž součástí je i přiorávání půdy ke keřům, s sebou přináší dva důsledky, které nejsou příznivé. Zaprvé nezbývá nic jiného než na jaře přioranou půdu zase od keřů odstranit. Navíc tím, že hlouběji do půdy zasáhneme, zničíme její strukturu, kterou vytvořil mráz. Mráz totiž dovede působit i příznivě. Kvůli orbě nebo spíš kvůli pluhu může být ke všemu zhoršena výživa, ba i snížený růst vinice. Když už se vinaři na podzim pustí do hlubokého kypření meziřadí, mohou zároveň klidně půdu na vinici i pohnojit. Tento postup se vyplácí především na těžkých půdách. Ale na lehkých půdách se zase spolu s hlubokým kypřením hnojiva do půdy nezapravují.

Pokud pěstujete vinnou révu v malém množství na zahradě, neváhejte a vběhněte tam na podzim s rýčem. Když vaši malou vinici na podzim ručně zryjete a při tom nezapomenete do ní dát organickou hmotu a minerální hnojiva, uděláte pro svou vinici to nejlepší, co se dá. Jednou za čas, jednou za tři až pět let však nezapomeňte v meziřadí vyrýt drážku o něco hlubší. Na dno této prohlubně pak zaryjte chlévský hnůj a minerální hnojiva. Tak dosáhnete toho, že se prohnojí také spodní půdní horizont a půda se ještě hlouběji prokypří.

Ani v zimě by se nemělo zapomínat na půdu, protože je třeba ji chránit před erozí. Proto je nutné dávat pozor, aby nebylo meziřadí vinic, které jsou na svahu, rozoráno tak, že se uprostřed vytvoří brázda. V tom případě by totiž měla eroze doslova ideální podmínky. Hluboké kypření meziřadí naštěstí dovede od takového nežádoucího stavu pomoct.

Na vinici je zkrátka od jara do zimy a od zimy do jara co dělat. Je třeba pečovat jak o půdu, tak o vinohrad. Protože jen na dobře obdělané půdě vyroste dobrá vinice. A jen na vinici, která je opečovávaná, jak se patří, vyrostou dobré hrozny. A jen z dobrých hroznů může vzniknout dobré víno. Na vinici zkrátka všechno souvisí se vším.